Jdi na obsah Jdi na menu
 


Klubové speciální zkoušky vodní práce Mladějovice

28. 9. 2016

img_6040fb.jpg

Tak jsem jela skoro po roce se psem v roli vůdce. Musela jsem zastoupit manžela, který byl pracovně mimo republiku. Naštěstí je Eda velmi tolerantní a tvárný, podobné změny mu nějak zvlášť nevadí. Jenže já byla docela nesvá, s Edou jsem letos ani necvičila, tak jsem ho neměla správně vůdcovsky přečteného a bála jsem se, že bych mu mohla zkoušky pokazit.

Ty se konaly v katastru obce Babice u Mladějovic, pořádala je Soňa Sehnalíková pod RK. Na rozlosování se dostavilo 23 pejsků se svými vůdci. Počasí nám přálo, nebylo takové příšerné vedro, jako přes prázdniny. Vylosovala jsem si 6 a moc jsem si přála, abych byla ve skupině s někým z dobrých známých. Jenže ti si vylosovali 7 až 11. Ale při nástupu se rozhodlo, že první skupina bude 1 - 5 a já začínala skupinu druhou.

Začínali jsme klidem na stanovišti. Byl to docela masakr, začátek disciplíny byl odtroubený v době, kdy jsme ještě nebyli na místech. Nestačila jsem Edu sprdnout, aby byl opravdu v klidu a hodný. Vedle nás dva psi celou dobu skučeli a museli být umravňováni vůdci. Eda byl jak na jehlách, rozhlížel se, co se děje, střelba jako u Verdunu. Ale na konci disciplíny uznal, že je to "ta blbost, kdy se střílí a nic nepadá", tak si lehnul.

Pokračovali jsme "handlingem na vodě". Na našem břehu byl nafoukaný binec z celého rybníka a když jsme namáčeli psy, Edovi se tam moc nechtělo. Nastupovala jsem lehce nervózní. Ale výstřel, plesknutí kachny na zrcadlo, povel a Edův dvoumetrový skok do vody. Dokonce mi tu první kachnu předal docela korektně. Ukázala jsem mu směr na druhou, skok, přímou čarou ke kachně, popadnutí, přinesení předání...uf. První disciplína zdárně za námi. Eda je prevít, předání první kachny občas zalajdá a flusne ji, aby mohl rychle pro druhou. Ale teď to zvládl skvěle.

Jana Nešporová se vrátila z disciplíny na pokraji infarktu. Chlupatá dáma už pořádně neviděla skoro potopenou druhou kachnu v nafoukaném binci u břehu, tak nosila, co si myslela, že by paničku potěšilo. Listí, jablka... až chytla do nosu kachnu, tak ji, i s jedním jablkem donesla. Přišla, položila kachnu, předala jablko, popadla a předala kachnu. Smích a náležitá penalizace. Co si dokážou psi na zkouškách nového vymyslet!

Dost nám zatrnulo, když jsme se dozvěděli, že zbytek první skupiny - tři psi, vypadli na dohledávce kachny v rákosí. Naší skupině hodili rozhodčí kachnu novou na jiné místo, ale ne moc daleko od té první. Rákosí bylo hodně zrádné, ne moc husté nad vodou. Psi měli vodu po plece, museli se rákosím doslova probíjet, pod vodou bylo hodně spletené. Eda to vzal zeširoka, nakonec kachnu dostal do nosu a v termínu přinesl. Ale podle směru, z kterého ji nesl, nevím, jestli vytáhl tu první nebo tu druhou. Ale splnili jsme. Po mně šla Jana Prašivková s Darsy. Na předchozích zkouškách měly holky dost smůlu zrovna na tuhle disciplínu, ale podle úsměvu, s jakým přiběhly z akce, bylo jasné, že to dopadlo dobře.

Na další dvě stanoviště nám rozhodčí naši skupinu, bylo nás stále šest, rozdělili na dvě po třech. Vyhledávání v rákosí probíhalo na druhé straně rybníka, v podobném terénu jako dohledávka kachny, jen rákosí bylo hlubší a psi se museli probít až za něj na zrcadlo. Na plný počet. Ten získali v předchozích dvou skupinách jen dva psi. Eda napřed zkontroloval, jestli u břehu nejsou nějaké křídlované kachny, pak se vějířovitě vrhal do rákosí a probil se jím až na volnou hladinu. Rozhodčí byli spokojení.

Poslední stanoviště, poslední dvě disciplíny. Vodění psa je pro mě za trest, Eda je zvědavý, všechno musí zkontrolovat, případně přepsat pesemesky. Seslala jsem na něj příšernou psí kletbu, když nebude hodný a asi z toho byl tak vyjevený, že sice šel půl cesty s čenichem u země, ale šel u nohy. Marking probíhal v hodně náročném terénu - lebeda a jiné pleveliny od výše kolen až do pasu. Mám pocit, že čím je marking těžší, tím si Eda dává víc pozor a je soustředěnější. Výstřel, kachna, povel, běh, popadnutí kachny, běh, předání kachny... máme to za sebou!!! Na plný počet i s pomocnými známkami!!! O tom se mi ani nezdálo.

Stejně úspěšní byli i Jana Prašivková s goldenkou a Wladyslaw Hoff s labradorem.

Rozstřel probíhal na čas a na paměť k aportu. První šel pan Hoff. Jeho pes sice soustředěně koukal, kam kachna padá, ale špatně odhadl vzdálenost a dlouze dohledával, trvalo mu to skoro dvě minuty. Jana s Darsy byly skvělé. Jana preferuje naprosto přesnou a na pohled exkluzivní práci, což předvedly s časem 28 vteřin. Jenže Eda je jak tank a jako správně prdlý flat má výhodu v rychlých nohách, běžel taky naprosto přesně, ale byl o deset vteřin rychlejší.

Tyhle zkoušky byly jedny z nejtěžších zkoušek, které pamatuji. A nejlépe posuzovaných. Nastoupila většina dobrých a dobře připravených psů se zkušenými vůdci. Nikoliv rozhodčí, ale terény roztřídily psy. K tomu, aby pes v pořádku došel, bylo potřeba nejen zkušenost, ale hlavně hromada štěstí. To jsme tentokrát vybrali do dna my.

Moc děkuji svým spolubojovníkům ze skupiny - Janě Prašivkové s Darsy, Ivaně Kučerové, Davidu Šilhorovi, Danu Sáblíkovi a Janě Nešporové s Rowenou.

Chválím nejen proto, že jsme urvali vavříny vítězství. Zkoušky byly perfektně připravené, konkurence na úrovni, rozhodčí jako břitvy, ale svá rozhodnutí korigovali vzhledem k náročnosti terénu. Opravdu jsme si zkoušky užili. Klobouk dolů, paní Sehnalíkové se příprava a organizace povedla na jedničku s hvězdičkou a několikrát podtrženou. Na podobně skvělé zkoušky bude radost jezdit, navíc kvalitních zkoušek je na Moravě jako šafránu. Ještě jednou děkujeme.

vodni-babicefb.jpg